Výstava, zapůjčená z Technického muzea Brno,  byla realizována díky zapálenosti Tomáše Jandy, který se dálničními stavbami zabývá od poloviny 90. let 20. století. Prostudoval stovky dokumentů, plánů a fotografií v našich i zahraničních archívech a muzeích, pročetl řadu obecních a městských kronik  a vyzpovídal desítky  pamětníků. Ačkoliv výstavba dálnice byla realizována v historických dobách neblahých pro český národ, jednalo se, a dodnes se navzdory času jedná,  o mimořádný technický počin. Přestože si Němci vyhradili pozice technického vedení  a stavebního dozoru, podílela se na realizaci stavby vedle německých a rakouských firem i řada českých podniků a většinu práce odvedli češí dělníci. Stavba postupovala poměrně rychle a organizovat práci tisíce dělníků, zajistit jim zázemí, plynulé dodávky materiálu,  přistavení právě potřebných stavebních strojů a dokonce i předcházející archeologický průzkum v plánované trase dálnice vyžadovalo promyšlenost a dokonalou organizaci. Tato tzv. německá průchozí dálnice nikdy nebyla dokončena, což bylo způsobeno vleklými hospodářskými potížemi, se kterými se válčící Německo potýkalo,  oficiální práce zcela nakonec ustaly  roku 1942.  Od konce války do  60. let 20. století postupně chátrala, poté se měla obnovit jako  dálnice D43, v současnosti  jako rychlostní silnice  R43, přičemž byly využity  dílčí úseky a zmodernizovány některé mosty původní německé dálnice. Navrhované technické řešení je v mnoha úsecích dodnes stále aktuální. Nejviditelnějšími pozůstatky této stavby je dodnes řada tzv. mrtvých  mostů postavených právě pro potřeby dálnice, které se ovšem nikdy nedočkaly toho, že budou plnit účel, ke kterému byly stavěny. Známou doménou plánované  dálnice je  jeden z pilířů nedokončeného mostu, který dodnes stojí je u Brněnské přehrady, také například kolem Jevíčka je možno objevit řadu mostních objektů zčásti nebo zcela zarostlých bujnou vegetací. Vedle mnohem známější stavby tzv. Protektorátní (Baťovy) české dálnice, spojující západ s východem republiky, plánované již od roku 1935 a budované rovněž do roku 1942, kterou potkal příznivější osud, když byla její výstavba v roce 1967  obnovena,  se o  historii tzv. německé průchozí (exteritoriální) dálnice ví mnohem méně. A právě  výstava  v Muzeu silnic  byla příležitostí, jak se o této stavbě dozvědět více.