S nadcházejícími zimními měsíci a očekávanou  sněhovou nadílkou měli návštěvníci Muzea silnic ve Vikýřovicích možnost zhlédnout výstavu  z historie zimní údržby. Výstava připomenula nelehký úkol cestářů a silničářů se zabezpečením sjízdnosti našich cest a silnic v zimním období.

První zprávy o zajišťování zimní údržby, spočívající především v ručním prohazování sněhu lopatami,  pocházejí z poloviny 19. století a to pro okresní silnice,  na říšských silnicích tuto službu stanovil říšský zákon ze dne 2. 1. 1877. Až do poloviny 20. století se kromě lidské síly  a dřevěných sněhových pluhů tažených koňmi většinou žádné specializované zimní silniční mechanismy  nepoužívaly, i když silniční muzeum  má ve své sbírce unikátní fotografii z počátku 40. let, na které už je vidět využití motorového sněhového pluhu v Bukovicích na Štítecku. Ještě v 60. letech bylo možno vidět dřevěné pluhy tažené kolovými nebo pásovými traktory, stále více se ale používaly nákladní automobily s předsazenými pluhy nebo se zavěšenými strojními sypači, i když často také na zledovatělé plochy sypali silničáři škváru nebo písek přímo z korby ručně lopatami. K odstraňování sněhu se používaly většinou sněhové frézy sovětské výroby montované na podvozcích nákladních automobilů značky ZIL. Ty se občas využívají ještě  i dnes, především ve sněhových kalamitách, i při jejich  vysoké spotřebě 100 l/100 km. Hojně využívány  byly také traktory Zetor se  sněhovými frézami, pluhy ve tvaru křídla nebo šípu byly montovány na nákladní „tatrovky, škodovky nebo liazky“.

Výstava tyto doby připomínala množstvím unikátních fotografií, mezi nejzajímavější patřila určitě kolekce fotografií ze zimní údržby „proslulé“ silnice přes Červenohorské sedlo. K vidění byly také nejrůznější druhy sněhových zásněžek, výstražné dopravní značení, replika dřevěného sněhového pluhu, nejrůznější druhy posypových materiálů, připomenuta byla i  diskuze na téma užití posypové soli a její vliv na životní prostředí.