Jak se dnes dostat až nebes? Na tuto otázku mohla mnohým návštěvníkům odpovědět  výstava v Muzeu silnic ve Vikýřovicích, připravená ve spolupráci s panem Tomášem Jandou.  I když brána do nebes může pro každého člověka vypadat jinak, pro obdivovatele československého mostního stavitelství – odborníky i laiky – je  bezesporu železobetonový obloukový most v Podolsku tou jedinou, ostatně právě proto je dodnes označován  jako „Brána do nebes“. Již návrh mostu byl ve 30. letech 20. století oceněn na architektonické výstavě v Paříži, kde v roce 1937 získal Zlatou medaili a byl nazván Le beau pont de l´Europe (Krásný most Evropy). Další ocenění získal v roce 1939 na výstavě v belgickém Lutychu. Představuje nesporně vyvrcholení našeho mostního stavitelství první poloviny 20. století, ve své době byl, s hlavním mostním obloukem elipsového tvaru, dlouhým 150 metrů, čtvrtým největším mostem v Evropě.     Výstava v  Muzeu silnic ve Vikýřovicích mapovala přípravy a stavbu mostu od léta 1938 do září 1942, zároveň ale představila i jeho projektanty, stavitele, tesaře, zedníky a betonáře, svářeče a další řemeslníky – zkrátka všechny, jejichž zásluhou most dodnes stojí. V úvodu výstavy se návštěvník navíc seznámil s dalším unikátem našeho mostního stavitelství, řetězovým mostem, který poté, co přestal vyhovovat narůstající automobilové dopravě, dostal v roce 1942 mohutnějšího železobetonového souseda a spolu pak vedle sebe přemosťovaly Vltavu až do roku 1960, kdy byl řetězový most rozebrán a později  přenesen k obci Stádlec, kde dodnes stojí, jako náš jediný dochovaný řetězový most, přes řeku Lužnici. „Brána do nebes“ zůstala osamocena, na svém významu  a kráse však rozhodně  neztratila. Výstava byla unikátní především množstvím dochovaných dobových fotografií z výstavby mostu. Připomínala, že byl jedním z mála mostů, které se stavěly (a v jeho případě i dostavěly) v pohnutém období okupace Československa, kdy už se i někdy zdálo, že stavba bude zastavena, tak jak to postihlo jiné mostní nebo silniční a dálniční stavby. Nedostatek cementu, oceli a také stavebních dělníků byl pro most velkou hrozbou, stavba, která měla být nejen ukázkou dovednosti architektů, projektů a stavitelů ale také symbolem národní hrdosti, byla v září 1942 uvedena do provozu.  I když na výstavě bylo ke zhlédnutí přes dvě stovky fotografií na panelech a přes 400 jich bylo publikováno i v katalogu, který byl k výstavě připraven, tohoto nebeského  velikána je opravdu nutno osobně vidět,   žádná fotografie nenahradí ten úžasný pohled na mohutnou a přitom tak elegantní stavbu, jakým  tento most dodnes  je.